JW subtitle extractor

Úvod ke knize Filipanům.
Apoštol Pavel napsal tento dopis
pod působením Božího ducha v Římě,
kde byl v domácím vězení.
Bylo to v roce 60 nebo 61 n. l.
O několik let dřív
během druhé misionářské cesty
dostal Pavel v Troadě
vidění od Boha.
Nějaký Makedonec ho prosil:
„Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“
A tak asi v roce 50
začali Pavel a jeho společníci
mluvit o dobré zprávě
v makedonském městě Filipy.
Pavel zde založil sbor,
i když se setkal s tvrdým odporem.
On a Silas byli zbiti pruty
a uvrženi do vězení,
kde jim ještě upevnili nohy do klády.
Během třetí misionářské cesty
se Pavel do Filip vrátil.
Z dopisu, který místnímu sboru
později napsal, je vidět,
že Pavel se měl s Filipany
opravdu rád.
Dopis Filipanům má čtyři kapitoly.
V 1. kapitole Pavel píše,
že jeho uvěznění v Římě
vedlo „k pokroku dobré zprávy“.
To, jak odvážně čelil odporu,
posílilo bratry a sestry,
aby se nebáli mluvit o Bohu.
V 2. kapitole Pavel Filipany vybízí,
aby měli takový myšlenkový postoj,
jaký měl Kristus.
Pak je chválí, že září
„jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“.
Věděli jste, že Filipané předtím
poslali za Pavlem do Říma Epafrodita,
aby mu předal jejich dar?
Pavel ho později posílá zpátky.
Epafroditos nese Filipanům
inspirovaný dopis,
který jim Pavel napsal.
V 3. kapitole
je Pavel varuje před křesťany,
kteří se spoléhají na tělo –
zřejmě kvůli tomu,
že jsou pyšní na svůj židovský původ.
To, čeho si Pavel
ještě jako farizeus nejvíc vážil,
mu teď připadá jako smetí
ve srovnání s výsadou znát Krista
a být s ním v jednotě.
Ve 4. kapitole
Pavel Filipanům připomíná,
aby nebyli o nic úzkostliví,
ale naopak usilovali o „Boží pokoj“
prostřednictvím modliteb,
úpěnlivých proseb
a toho, že budou Bohu děkovat.
Taky sboru děkuje za to,
jak štědře se postarali o to,
co potřebuje.
Při čtení dopisu Filipanům
si všímejte, jak to,
že se nenecháme zkouškami zlomit,
může dodat odvahu druhým,
jak nám Boží Slovo a jeho duch
pomáhají mít stejný
myšlenkový postoj jako Kristus,
a že vnitřní klid získávají ti,
kdo se při čekání na Boží království
upřímně modlí k Bohu.

Úvod k Filipanům
- 

Úvod k Filipanům

Úvod ke knize Filipanům.
Apoštol Pavel napsal tento dopis
pod působením Božího ducha v Římě,
kde byl v domácím vězení.
Bylo to v roce 60 nebo 61 n. l.
O několik let dřív
během druhé misionářské cesty
dostal Pavel v Troadě
vidění od Boha.
Nějaký Makedonec ho prosil:
„Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“
A tak asi v roce 50
začali Pavel a jeho společníci
mluvit o dobré zprávě
v makedonském městě Filipy.
Pavel zde založil sbor,
i když se setkal s tvrdým odporem.
On a Silas byli zbiti pruty
a uvrženi do vězení,
kde jim ještě upevnili nohy do klády.
Během třetí misionářské cesty
se Pavel do Filip vrátil.
Z dopisu, který místnímu sboru
později napsal, je vidět,
že Pavel se měl s Filipany
opravdu rád.
Dopis Filipanům má čtyři kapitoly.
V 1. kapitole Pavel píše,
že jeho uvěznění v Římě
vedlo „k pokroku dobré zprávy“.
To, jak odvážně čelil odporu,
posílilo bratry a sestry,
aby se nebáli mluvit o Bohu.
V 2. kapitole Pavel Filipany vybízí,
aby měli takový myšlenkový postoj,
jaký měl Kristus.
Pak je chválí, že září
„jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“.
Věděli jste, že Filipané předtím
poslali za Pavlem do Říma Epafrodita,
aby mu předal jejich dar?
Pavel ho později posílá zpátky.
Epafroditos nese Filipanům
inspirovaný dopis,
který jim Pavel napsal.
V 3. kapitole
je Pavel varuje před křesťany,
kteří se spoléhají na tělo –
zřejmě kvůli tomu,
že jsou pyšní na svůj židovský původ.
To, čeho si Pavel
ještě jako farizeus nejvíc vážil,
mu teď připadá jako smetí
ve srovnání s výsadou znát Krista
a být s ním v jednotě.
Ve 4. kapitole
Pavel Filipanům připomíná,
aby nebyli o nic úzkostliví,
ale naopak usilovali o „Boží pokoj“
prostřednictvím modliteb,
úpěnlivých proseb
a toho, že budou Bohu děkovat.
Taky sboru děkuje za to,
jak štědře se postarali o to,
co potřebuje.
Při čtení dopisu Filipanům
si všímejte, jak to,
že se nenecháme zkouškami zlomit,
může dodat odvahu druhým,
jak nám Boží Slovo a jeho duch
pomáhají mít stejný
myšlenkový postoj jako Kristus,
a že vnitřní klid získávají ti,
kdo se při čekání na Boží království
upřímně modlí k Bohu.


-