JW subtitle extractor

Co v tobě vyvolávalo chuť
bojovat proti nespravedlnosti?
V Jihoafrické republice
byl dřív rasismus legální.
Zákon se sice změnil,
ale to automaticky neznamená,
že se změnilo i myšlení lidí.
Věděla jsem, že pořád mají předsudky,
že mají svoje představy o tom,
jak bych měla vypadat,
jak bych měla mluvit,
kde bych měla bydlet.
A měla jsem pocit, že mě nikde neberou.
Uvědomoval jsem si,
že spousta lidí nemá základní věci.
Hodně z nich
žije ve špatných podmínkách.
Někteří mají vodu, jiní ne.
Chtěl jsem lidem pomáhat.
V jednu dobu tu byly politické strany,
které říkaly,
že s tím dokážou něco udělat.
A i když bych to neřekl nahlas, v duchu
jsem je postupně začal podporovat.
Protesty mají velký vliv.
Jsou hlasité a působí na emoce.
Lidi různých ras, kultur, kluci, holky,
všichni se semknou
a společně bojujou za práva druhých.
Touží něco změnit
a já jsem to taky chtěla podpořit.
Jak to ovlivnilo tebe osobně?
Během pandemie covidu-19
jsem nemohl tolik chodit ven.
Dělal jsem i jiné věci,
ale taky jsem dost koukal na televizi.
Mluvilo se tam o věcech,
které jsem viděl na vlastní oči,
když jsem chodil do služby.
To, jak se v téhle zemi zachází
se ženama a dětma,
se starýma lidma, s imigrantama.
Chtěl jsem s tím něco udělat.
Naše škola se do protestů taky zapojila,
ale věděla jsem, že jako svědek
bych se toho neměla účastnit
a to mě docela frustrovalo.
Bylo mi hloupé, že vůbec nic nedělám,
že jsem jenom jako přihlížející.
Na druhé to mohlo působit tak,
že je mi to jedno,
a já jsem nechtěla,
aby si to o mně někdo myslel.
Moji rodiče si všimli,
že jsem to začal hodně řešit.
Někdy jsem se dokonce rozčiloval,
jak je možné,
že se s lidma takhle zachází.
Oni mi ale moc pomohli.
Ukázali mi díly broadcastingu,
kde se o tom mluvilo.
A taky se tomu věnovali
na rodinném uctívání.
Sjezd v roce 2019
„Láska nikdy neselhává“
byl zatím můj nejlepší.
Nejvíc na mě zapůsobil proslov,
kde bylo, že láska „všemu věří“.
Když máme bratry a sestry rádi,
tak věříme, že to s náma
i s ostatníma myslí dobře.
Uvědomila jsem si, že musím přestat
uvažovat negativně a kriticky.
A teď mám spoustu úžasných přátel.
Každý je úplně jiný.
Ale když vidím, jak mě mají rádi
a jak mají rádi jeden druhého,
chci tu lásku nejen dostávat,
ale taky dávat dál.
Vzpomněl jsem si na Jeremjáše 10:23,
kde se píše, že člověk „ani nedokáže
řídit své kroky“.
Když jsem nad tím veršem přemýšlel,
došlo mi, že lidem se nepodaří
změnit svět k lepšímu.
Nedokázali to dřív
a nedokážou to ani teď.
Kdybych to podporoval,
třeba při různých protestech
nebo na sociálních sítích,
bylo by to, jako natírat loď,
která se potápí.
Tenhle svět jde ke dnu,
a když ho budu podporovat,
nepřinese mi to nic dobrého.
Jak proti nespravedlnosti bojuješ teď?
Už si nepřipadám jenom jako přihlížející
nebo že nic nedělám.
Už necítím takovou tu beznaděj,
že se stejně nic nezmění.
Pomáhám lidem tak,
že jim dávám naději na lepší budoucnost,
o které se píše v Bibli.
Už se tolik nezabývám zprávama o tom,
jak špatně se s lidma zachází,
o té nespravedlnosti.
Teď aktivně dobrovolničím:
pomáhám lidem poznat Jehovu,
pravdu o něm a o tom,
co pro lidi chystá do budoucna.
Když se mnou táta studoval Bibli,
rozebírali jsme proroctví
a to, jak se splnila.
Viděla jsem, že všechno,
co Jehova slíbil, vždycky splnil,
na sto procent.
Takže všechny ty věci,
co slíbil do budoucna,
rozhodně taky splní.
Jehovovi služebníci
mají mezi sebou lásku.
Když přijdou těžké časy, pomáhají si,
a to i když třeba mluví různými jazyky
nebo pochází úplně odjinud,
z různých zemí.
A díky tomu jsem si jistý, že až bude
nad zemí vládnout Boží království,
tuhle lásku budou mít
úplně všichni lidi na světě.

Proč tomu věřím: Láskou proti nespravedlnosti