JW subtitle extractor

S Alexandrem
jsme se vzali v červnu 2007.
Tehdy na tom byl zdravotně docela dobře,
ale časem toho zvládal dělat míň a míň.
Teď, když potřebuje na záchod,
zapnout košili, oholit se nebo cvičit,
se vším potřebuje pomoct.
Občas jsem se cítila úplně sama.
Ale nebyla jsem.
Nikdy jsem nebyla sama,
a to díky bratrům a sestrám.
Hodně z nich chodí k nám
a pomáhají nám s různýma věcma,
udělat něco doma, spravit vozíček.
Jsme za jejich pomoc opravdu vděční.
Kromě toho mám od Jehovy
krásnou naději do budoucna.
Díky ní vím, že ty těžké chvíle,
které prožíváme,
jednou skončí
a to mi pomáhá to nevzdat.
Takže když se dívám do budoucnosti,
opravdu vidím nový svět.
Vidím, jak Alexandre
vstane z vozíčku a jde vedle mě.
Je to, jak řekl Pavel:
„Utrpení trvá jen chvilku a je lehké“,
ale požehnání od Jehovy je věčné.
A na to se musíme zaměřovat.
Narodila jsem se a žila
v Mariupolu na Ukrajině.
Měla jsem to město ráda.
Bylo hezké, zelené.
Ale život se tam obrátil vzhůru nohama.
Místní úřady pořád mluvily o tom,
co dělá jedna strana, co dělá ta druhá.
A když vidíte tu zkázu,
to, co se děje ve vašem městě,
říkáte si:
Co teď?
Co mám dělat?
A tak se modlíte
a dojde vám, co máte dělat.
Věděla jsem, že musím pryč,
ale nevěděla jsem kam.
Bratři nám pomohli úplně se vším.
Byli jsme tak vděční.
Dali nám všechno –
jídlo, vodu, elektřinu.
Slovy se ta láska nedá popsat.
Modlitba je to, co vás drží nad vodou.
Dá vám vnitřní klid.
Díky svatému duchu
máte odvahu a silnější naději.
Když důvěřujete Jehovovi,
on vás nikdy neopustí.
Když je Jehova s vámi,
budoucnosti se nemusíte bát, ani trochu.

Do budoucnosti se můžete dívat bez obav